Představte si, že váš čtyřnohý přítel, který vždy nadšeně vítal každou procházku, najednou odmítá vyběhnout schody nebo se zdráhá zvednout ocas. Možná jste si všimli, že chodí podivně, šourá zadní tlapky po zemi nebo vykazuje známky bolesti při určitých pohybech. Tyto příznaky nepodceňujte — může jít o syndrom Cauda Equina, závažné neurologické onemocnění, které postihuje páteř vašeho psa. Včasné rozpoznání a správná léčba mohou zásadně ovlivnit kvalitu života vašeho mazlíčka. Pojďme se podívat na to, co tento syndrom způsobuje, jak se projevuje a především jak jej léčit.
Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek
- Syndrom Cauda Equina je neurologické onemocnění způsobené tlakem na nervové kořeny v oblasti konce páteře, projevující se bolestí zad, kulháním, potížemi se vstáváním a v pokročilých stádiích i inkontinencí.
- Postihuje nejčastěji střední a velká plemena psů středního věku, zvláště německé ovčáky, ale může se vyskytnout u jakéhokoliv plemene.
- Léčba zahrnuje konzervativní metody (léky, klidový režim, redukce váhy) nebo chirurgický zákrok, podle závažnosti stavu.
- Fyzioterapie, hydroterapie a podpůrné doplňky stravy jako BOHEMIA WILD Collagen Powder jsou důležitou součástí komplexní léčby.
- Prognóza je při včasné léčbě dobrá, ale vyžaduje trpělivost a dlouhodobou péči. Neváhejte s návštěvou veterináře při podezření na toto onemocnění.
Přečtěte si také: Jak poznat zánět střev u psa
Co je syndrom Cauda Equina?
Název „Cauda Equina“ pochází z latiny a znamená „koňský ohon“. Nejmenuje se to tak náhodou – přesně tak totiž vypadá svazek nervů vycházejících z konce míchy v dolní části páteře. Tyto nervové kořeny se rozebíhají do pánevních končetin, ovládají ocas a inervují pánevní orgány včetně močového měchýře a konečníku.
Syndrom Cauda Equina (také známý jako lumbosakrální stenóza) nastává, když dojde ke kompresi nebo podráždění těchto nervových struktur. Nejčastěji k tomu dochází v oblasti přechodu mezi posledním bederním obratlem (L7) a první křížovou kostí (S1). Když se páteřní kanál v tomto místě zúží, nervové kořeny jsou stlačeny, což vede k bolesti, neurologickým poruchám a postupnému zhoršování pohyblivosti.
.jpg)
Jak se syndrom Cauda Equina projevuje?
Příznaky syndromu Cauda Equina se obvykle vyvíjejí postupně, často během měsíců až let. Proto je snadné je přehlédnout nebo zaměnit za běžné projevy stárnutí.
Zpozornět byste měli při těchto příznacích:
- Bolest v oblasti dolní páteře – pes může reagovat bolestivě na tlak v oblasti beder nebo při zvedání ocasu.
- Potíže se vstáváním a ulehnutím – zvláště po delším odpočinku.
- Neochota skákat nebo chodit do schodů – aktivity, které zatěžují bederní páteř, bývají obzvláště problematické.
- Kulhání nebo abnormální chůze – pes může „šourat“ zadní tlapky o zem, což je často doprovázeno charakteristickým zvukem na tvrdém povrchu.
- Snížená pohyblivost ocasu – pes jej drží nízko nebo s ním méně vrtí.
- Atrofie (úbytek) stehenní svaloviny – v důsledku sníženého používání končetin.
- Inkontinence – v pokročilých stádiích může dojít k potížím s kontrolou močení a vyprazdňování.
Tyto příznaky nejsou specifické pouze pro syndrom Cauda Equina. Mohou se vyskytnout i u jiných onemocnění, jako je dysplazie kyčelních kloubů, artritida nebo jiné neurologické problémy. Proto je nezbytné nechat psa důkladně vyšetřit veterinárním lékařem.
Diagnostiku dále komplikuje skutečnost, že psi jsou mistři v maskování bolesti. Je to jejich přirozený instinkt. Váš pes může trpět značnými bolestmi, aniž by to dával výrazně najevo, kromě jemných změn v chování nebo pohybu.
Příčiny a rizikové faktory
Syndrom Cauda Equina u psů může být způsoben různými faktory, přičemž nejčastější příčinou je degenerativní lumbosakrální stenóza, což je postupné opotřebení a degenerace struktur páteře v oblasti přechodu bederní a křížové páteře.
K tomuto stavu přispívá několik faktorů:
- Degenerativní změny – věkem podmíněné opotřebení meziobratlových plotének a okolních struktur.
- Artritické změny (spondylóza) – tvorba kostních výrůstků na obratlech.
- Výhřez meziobratlové ploténky – materiál z ploténky tlačí na nervové kořeny.
- Zjizvení a zbytnění vazivové tkáně kolem nervů.
- Vrozené vady obratlů – některá plemena mají predispozice k vrozeným abnormalitám páteře.
Méně častými příčinami mohou být nádory páteře, infekce ploténky (diskospondylitida) nebo úrazy.
Mezi hlavní rizikové faktory patří:
- Plemeno – velká a střední plemena jsou náchylnější, zvláště němečtí ovčáci, belgičtí ovčáci, labradorští retrívři, dobrmani, zlatí retrívři a sibiřští husky.
- Věk – nejčastěji se objevuje u psů středního až vyššího věku (5-7 let).
- Pohlaví – častěji postihuje samce než samice.
- Nadváha – přebytečná hmotnost zvyšuje zatížení páteře a urychluje degenerativní změny (doporučujeme pejskovi podávat dietní granule)
- Fyzická aktivita – pracovní a sportovní psi mají vyšší riziko v důsledku nadměrného zatížení páteře.
- Chronické přetěžování páteře – časté skákání, běh do schodů nebo intenzivní fyzická aktivita.
Zajímavé je, že ačkoliv je syndrom Cauda Equina typicky spojován s velkými plemeny, může se vyskytnout i u menších psů, což často vede k pozdní diagnostice, protože veterináři na toto onemocnění u malých plemen nemusí okamžitě pomyslet.
Diagnostika Cauda Equina syndromu
Správná diagnostika syndromu Cauda Equina je nezbytná pro zahájení účinné léčby.
Veterinář obvykle postupuje systematicky několika kroky:
- Klinické vyšetření zahrnuje anamnézu a fyzikální vyšetření: palpace beder, testy bolestivosti při extenzi kyčlí/zvedání ocasu, hodnocení reflexů a svalového tonu. Veterinář se ptá na vývoj příznaků, jejich trvání a průběh. Zajímá ho, zda má pes potíže se vstáváním, chodí zvláštně nebo vykazuje známky bolesti. Během fyzikálního vyšetření veterinář ohmatá oblast bederní a křížové páteře, testuje bolestivost při extenzi kyčlí nebo zvedání ocasu. Také hodnotí reflexy končetin, svalový tonus a prověřuje citlivost kůže v oblasti zadních končetin a ocasu.
- Neurologické vyšetření je zásadní pro posouzení závažnosti nervového poškození. Veterinář testuje reflexy, koordinaci pohybů a vyšetřuje i citlivost kůže distálně od místa možného poškození, protože při kompresi nervů může být snížená nebo chybět.
Zobrazovací metody poskytují detailní pohled na struktury páteře:
- Rentgen (RTG) je základním vyšetřením, které může odhalit degenerativní změny, jako jsou kostní výrůstky (spondylóza), zúžení meziobratlových prostor nebo změny v hustotě kostí. RTG však neukazuje měkké tkáně a míru tlaku na nervy.
- Magnetická rezonance (MRI) je považována za zlatý standard diagnostiky. Poskytuje detailní obraz měkkých tkání včetně nervů, plotének a míšních obalů. Jasně ukazuje, zda a do jaké míry ploténka tlačí na nervové struktury.
- Výpočetní tomografie (CT) je další pokročilou metodou, která může poskytnout 3D zobrazení kostních struktur a v kombinaci s kontrastní látkou i nervových tkání.
- Myelografie je technika, při které se do páteřního kanálu vstříkne kontrastní látka, která na rentgenovém snímku zvýrazní míšní obaly a pomůže identifikovat kompresi nervů.
Pokročilá zobrazovací vyšetření (MRI, CT, myelografie) se obvykle provádějí v celkové anestezii; rentgen lze u stabilních pacientů provést i bez ní. Minimalizuje se tak stres a bolest a zajistí se přesnost vyšetření.
Je důležité zmínit, že ne všechny degenerativní změny viditelné na zobrazovacích metodách musí být klinicky významné. Mnoho starších psů má na RTG snímcích patrné artrotické změny, ale ne všichni mají klinické obtíže. Proto je nezbytné hodnotit výsledky zobrazovacích metod vždy v kontextu klinických příznaků a neurologického vyšetření.
Včasná a přesná diagnostika je rozhodující pro stanovení vhodné léčby a prevence trvalého poškození nervů.
.jpg)
Možnosti léčby syndromu Cauda Equina
Léčba syndromu Cauda Equina se přizpůsobuje závažnosti stavu, věku psa a celkovému zdravotnímu stavu. Existují dva hlavní přístupy: konzervativní a chirurgický. Volba mezi nimi závisí především na závažnosti neurologických příznaků.
Konzervativní léčba
Konzervativní přístup je obvykle první volbou u psů s mírnými příznaky, jako je bolest bez závažných neurologických deficitů. Cílem je zmírnit bolest, snížit zánět a zpomalit progresi onemocnění.
Hlavními pilíři konzervativní léčby jsou:
- Klidový režim a omezení pohybu – v akutní fázi je nezbytné zabránit dalšímu dráždění nervů. Doporučuje se omezit aktivitu na několik týdnů, bez skákání, běhání či chození do schodů. Optimální jsou krátké, kontrolované procházky na vodítku pouze na vyvenčení. Po odeznění akutní bolesti je důležité postupně navyšovat kontrolovanou aktivitu pro udržení svalové síly.
- Farmakologická léčba – zahrnuje několik skupin léků:
- Nesteroidní antirevmatika (NSAIDs) jako meloxikam nebo karprofen snižují zánět a ulevují od bolesti.
- Léky na neuropatickou bolest jako gabapentin nebo pregabalin tlumí přenos bolesti v nervové soustavě.
- Svalové uvolňovače mohou pomoci uvolnit napětí v okolních svalech.
- Kortikosteroidy se někdy používají krátkodobě ke zmírnění otoku kolem nervů, ale mají více vedlejších účinků než NSAIDs.
- Snížení hmotnosti – u psů s nadváhou je redukce váhy naprosto zásadní. Každé přebytečné kilo zvyšuje tlak na bederní páteř. Bylo prokázáno, že mnohá onemocnění páteře se výrazně zhoršují při nadměrné hmotnosti.
- Epidurální injekce – v některých případech může veterinární specialista aplikovat kortikosteroidy přímo do epidurálního prostoru v místě komprese nervů. Tento minimálně invazivní zákrok může u vybraných pacientů výrazně ulevit od bolesti a oddálit zásah chirurgii.
Chirurgická léčba
Chirurgický zákrok je indikován v případech, kdy:
- Konzervativní léčba selhává (bolesti přetrvávají nebo se zhoršují),
- jsou přítomny výrazné neurologické příznaky jako slabost až ochrnutí pánevních končetin,
- se objevuje inkontinence močová či fekální,
- existuje riziko trvalého poškození nervů.
Nejčastěji prováděnou operací je dorzální laminektomie L7-S1, při které chirurg odstraní část kostěného oblouku obratle nad míchou, čímž vytvoří více prostoru pro nervové struktury a odstraní tlak vyhřezlé ploténky nebo kostních výrůstků.
Často se také provádí foraminotomie, což je rozšíření otvorů, kterými nervové kořeny vystupují z páteře mezi obratli. V případech nestability páteře může být nutná stabilizace – zafixování obratlů pomocí speciálních implantátů.
Úspěšnost chirurgické léčby je obecně vysoká. Studie uvádějí dobrý až vynikající výsledek u 70-90 % operovaných psů. Prognóza však závisí na stupni poškození nervů před operací. Pokud se operace provede včas, před rozvojem závažných neurologických deficitů, jsou šance na úplné uzdravení velmi dobré.
Po operaci následuje několikatýdenní rekonvalescence s přísným klidovým režimem a postupným návratem k aktivitě pod dohledem veterináře.
.jpg)
Rehabilitace a fyzioterapie
Rehabilitace hraje důležitou roli v léčbě syndromu Cauda Equina, ať už po chirurgickém zákroku nebo jako součást konzervativního přístupu. Dlouhodobá bolest a omezení pohybu vedou k ochabování svalů zad a končetin, což dále zhoršuje stabilitu páteře. Proto je cílenou rehabilitací možné výrazně zlepšit výsledky léčby.
Fyzioterapie pod vedením zkušeného veterinárního fyzioterapeuta zahrnuje:
- Cílené cviky na posílení zádových a stehenních svalů,
- nácvik správného postoje a rovnováhy,
- balanční cvičení na nestabilních plochách,
- masáže zad a končetin ke zlepšení prokrvení a uvolnění křečí,
- pasivní protahování končetin pro udržení kloubního rozsahu.
Hydroterapie je považována za jednu z nejúčinnějších rehabilitačních metod pro psy s problémy páteře.
Voda má hned několik výhod:
- Nadnáší tělo a snižuje zatížení páteře,
- klade jemný odpor, který posiluje svaly bez otřesů,
- umožňuje pohyb v rozsahu, který by na suchu kvůli bolesti nebyl možný.
Hydroterapie může probíhat formou plavání v bazénu nebo chůze na vodním pásu (underwater treadmill).
Fyzikální terapie využívá moderní technologie k podpoře hojení:
- Terapeutický laser snižuje zánět a podporuje regeneraci tkání,
- pulzní magnetoterapie zlepšuje krevní oběh a urychluje hojení,
- elektrostimulace svalů pomáhá udržet svalovou hmotu i u psů s omezenou mobilitou,
- ultrazvuková terapie může být využita k prohřátí hlubokých tkání.
Akupunktura se také ukázala jako překvapivě účinná při tlumení bolesti u neurologických onemocnění psů. Působí nejen na místní úrovni, ale ovlivňuje i centrální vnímání bolesti.
Domácí cvičení je důležitou součástí rehabilitace. Po konzultaci s odborníkem můžete s pejskem cvičit i doma jednoduché cviky:
- Pomalé vedení psa po mírném svahu nebo rampě,
- jemné protahování končetin v bezbolestném rozsahu,
- stimulace balančních reakcí na měkké podložce,
- cvičení s pomůckami jako jsou fyziobalóny nebo balanční desky.
Pravidelná rehabilitace pod odborným vedením výrazně zlepšuje výsledky léčby, urychluje návrat k normální funkci a může předejít opakování problémů v budoucnu. Proto by měla být nedílnou součástí komplexní léčby každého psa s diagnózou syndromu Cauda Equina.
Podpůrná léčba a doplňky stravy
Kolagen je nejhojnější bílkovina v těle psa a tvoří základní stavební materiál pro mnoho tkání včetně chrupavek, vazů, šlach, kostí a kůže. Funguje jako jakési „lepidlo“, které drží tělo pohromadě a zajišťuje integritu a pružnost pojivových tkání.
S přibývajícím věkem klesá u psů přirozená produkce kolagenu – každým rokem života pes vytváří asi o 1-1,5 % kolagenu méně. Tento úbytek se projevuje jak na kloubech a vazech, tak na kůži, srsti a drápech. Právě proto je doplňování kolagenu zvenčí tak důležité, zvláště u psů s ortopedickými problémy, jako je syndrom Cauda Equina.
Kolagen hraje v léčbě syndromu Cauda Equina několik hlavních rolí:
- Podporuje regeneraci chrupavek a meziobratlových plotének, které jsou při tomto onemocnění často degenerativně změněné,
- zpevňuje vazivové struktury páteře, čímž pomáhá udržet stabilitu páteřního segmentu,
- přispívá k lepšímu hojení měkkých tkání po chirurgickém zákroku,
- snižuje bolestivost kloubů a páteře může přispívat ke snížení zánětlivých procesů,
- zlepšuje celkovou pohyblivost podporou pružnosti a funkce pojivových tkání.
BOHEMIA WILD Collagen Powder jako ideální podpora léčby
BOHEMIA WILD Collagen Powder 500 g je kvalitní doplněk stravy, který byl speciálně vyvinut pro podporu kloubního aparátu psů. Jeho jedinečné složení z hovězích vazů a bylin nabízí řadu benefitů pro psy trpící syndromem Cauda Equina i jinými problémy pohybového aparátu.
#produkt#/bohemia-wild-collagen-powder-500-g/
Složení produktu:
- Hlavní složkou je hovězí kolagen získaný z hovězích vazů,
- obsahuje také bylinky, které podporují protizánětlivý účinek a celkové zdraví,
- analytické složky zahrnují 65 % hrubého proteinu, 25 % hrubých olejů a tuků, 5 % vlhkosti a 5 % hrubého popela.
Účinky a benefity:
- Podporuje zdravý vývoj a regeneraci kloubů, chrupavek a vazů.
- Pomáhá při degenerativních onemocněních páteře včetně syndromu Cauda Equina.
- Snižuje zánětlivé procesy v oblasti páteře a kloubů.
- Přispívá k lepší pohyblivosti a snížení bolestivosti.
- Podporuje hojení tkání po operačních zákrocích.
- Zlepšuje kvalitu a strukturu srsti a kůže.
Kolagen je obzvláště účinný, když je podáván v kombinaci s tradičními léčebnými postupy. Zatímco léky řeší akutní příznaky jako bolest a zánět, kolagen pracuje na strukturální úrovni a podporuje dlouhodobou regeneraci tkání.
Dávkování a způsob podávání:
- Pro psy do 15 kg v dospělosti: 1 čajová lžička do krmiva denně,
- pro psy nad 15 kg v dospělosti: 1 polévková lžíce do krmiva denně,
- přípravek se jednoduše vmíchá do krmiva, kde díky své chuti zlepšuje i chuťové vlastnosti krmné dávky,
- pro dosažení optimálních výsledků je doporučeno dlouhodobé podávání.
BOHEMIA WILD Collagen Powder lze použít jak preventivně u rizikových plemen, tak jako součást komplexní léčby u psů s již diagnostikovaným syndromem Cauda Equina. Nejlepších výsledků je dosaženo při pravidelném dlouhodobém podávání v kombinaci s dalšími léčebnými postupy doporučenými veterinářem.
Je důležité zdůraznit, že ačkoliv BOHEMIA WILD Collagen Powder může výrazně podpořit léčbu a zmírnit příznaky, neměl by nahrazovat léky předepsané veterinárním lékařem, ale sloužit jako jejich doplněk pro dosažení optimálních výsledků.
.jpg)
Domácí péče o psa s Cauda Equina syndromem
Správná domácí péče může zásadně zlepšit kvalitu života psa s diagnózou syndromu Cauda Equina. Ať už se rozhodnete pro konzervativní léčbu nebo pro chirurgický zákrok, následující opatření pomohou vašemu psovi lépe zvládat toto onemocnění:
Úprava domácího prostředí
Zabezpečte svému psovi bezpečné prostředí bez schodů nebo použijte rampy a podpůrné postroje při nutném pohybu. Hladké podlahy pokryjte protiskluznými koberci, abyste předešli pádu a zranění. Ortopedická matrace nebo kvalitní pelíšek v teplé části domácnosti pomohou ulevit od bolesti a podpoří správné držení páteře během odpočinku.
Přizpůsobení režimu a aktivit
Nahraďte dlouhé procházky častějšími krátkými vycházkami a vyhněte se skákání, aportování nebo divokému hraní. Naučte psa pomalé a kontrolované vstávání. Plavání v klidné vodě je ideální aktivitou, která posiluje svaly bez zatížení páteře. Misky s krmivem a vodou umístěte do výšky, aby se pes nemusel shýbat.
Kontrola hmotnosti a výživy
Udržování štíhlé postavy je zásadní, každé přebytečné kilo zvyšuje zatížení páteře. Upravte krmnou dávku podle snížené aktivity a volte kvalitní krmivo s dostatkem bílkovin pro udržení svalové hmoty.
Psychická pohoda a pravidelné kontroly
Zajistěte psovi klidné místo k odpočinku a najděte nové, šetrné způsoby společného trávení času. Pravidelně navštěvujte veterináře a sledujte jakékoliv změny v chování nebo pohybu, včasné rozpoznání zhoršení může předejít vážnějším komplikacím.
Správná domácí péče kombinuje fyzické pohodlí s psychickou pohodou psa. Ačkoliv tyto úpravy vyžadují změny v rutině, výrazně zlepší kvalitu života vašeho mazlíčka a pomohou zpomalit progresi onemocnění.
Prognóza a kvalita života
Prognóza syndromu Cauda Equina závisí na několika faktorech, včetně závažnosti onemocnění v době diagnózy, zvoleného léčebného postupu a individuální reakce psa na léčbu. Podívejme se, co můžete očekávat a jaké faktory ovlivňují dlouhodobou prognózu.
Co můžete při této diagnóze očekávat
U psů s mírnými příznaky, kteří podstoupí včasnou a komplexní léčbu, je prognóza poměrně dobrá. Mnoho psů se zlepší natolik, že mohou žít kvalitní život bez výrazného omezení. Realističtějším cílem než úplné vyléčení je však obvykle kontrola příznaků a zpomalení progrese onemocnění.
U konzervativně léčených psů bývá úspěšnost léčby kolem 50-60 %. To znamená, že zhruba polovina psů reaguje dobře na léky, klidový režim a podpůrnou léčbu. Nicméně u některých z nich se příznaky mohou po čase vrátit, což může vyžadovat opakování léčby nebo přechod k chirurgickému řešení.
U chirurgicky léčených psů je úspěšnost vyšší – studie uvádějí 70-90 % dobrých až vynikajících výsledků. Výhodu mají zejména psi operovaní v časnějším stádiu onemocnění.
Faktory ovlivňující prognózu:
- Závažnost neurologických příznaků před léčbou – psi s mírnějšími příznaky (pouze bolest bez neurologických deficitů) mají lepší prognózu než psi s pokročilými neurologickými problémy.
- Trvání příznaků – čím dříve je léčba zahájena, tím lepší jsou výsledky.
- Věk a celkový zdravotní stav – mladší psi a psi bez dalších zdravotních problémů mají lepší šance na zotavení.
- Typ léčby – správně indikovaný chirurgický zákrok často přináší lepší dlouhodobé výsledky než konzervativní léčba.
- Komplexnost léčby – psi, kteří podstoupí komplexní léčbu včetně rehabilitace a výživových doplňků, se zotavují lépe.
- Spolupráce majitele – důsledné dodržování léčebného režimu, rehabilitačních cvičení a úprava domácího prostředí výrazně zlepšují prognózu.
Dlouhodobá kvalita života
Mnoho psů může i po diagnóze syndromu Cauda Equina vést plnohodnotný život, i když obvykle s určitými omezeními. Majitelé by měli být připraveni na to, že:
- Pes může potřebovat celoživotní medikaci ke kontrole bolesti,
- fyzická aktivita bude pravděpodobně muset být trvale upravena,
- pravidelná rehabilitace a fyzioterapie se stane součástí rutiny,
- kontrola hmotnosti bude trvale důležitým faktorem,
- mohou být nutné průběžné kontroly u veterináře a případné úpravy léčby.
Je důležité mít realistická očekávání a zaměřit se především na kvalitu života psa. Cílem léčby není jen prodloužení jeho života, ale zejména zajištění, aby pes mohl žít bez bolesti a s dostatečnou pohyblivostí pro běžné denní aktivity.
S pokroky ve veterinární medicíně, lepší dostupností pokročilých diagnostických metod, chirurgických technik a rehabilitačních postupů se prognóza pro psy se syndromem Cauda Equina stále zlepšuje. Včasná intervence, komplexní přístup a trpělivá péče mohou vašemu čtyřnohému příteli zajistit ještě mnoho šťastných let kvalitního života.
.jpg)
Často kladené otázky
Je syndrom Cauda Equina u psů vyléčitelný?
Syndrom Cauda Equina není zcela vyléčitelný v tom smyslu, že by bylo možné vrátit degenerativně změněné struktury páteře do původního stavu. Cílem léčby je spíše zmírnění příznaků, zpomalení progrese onemocnění a zachování dobré kvality života. Chirurgický zákrok může odstranit kompresi nervů a výrazně zlepšit stav psa, ale určité změny páteře jsou nevratné. S vhodnou kombinací léčebných metod včetně doplňků jako BOHEMIA WILD Collagen Powder však může mnoho psů žít plnohodnotný život s minimálními omezeními.
Jak poznám, že by můj pes mohl trpět tímto onemocněním?
Typickými příznaky jsou bolest v oblasti dolní páteře, potíže se vstáváním po odpočinku, neochota skákat nebo chodit do schodů, abnormální chůze (šourání zadních tlapek), snížená pohyblivost ocasu a případně problémy s kontrolou močení či vyprazdňování v pokročilých stádiích. Tyto příznaky se často vyvíjejí postupně, proto je důležité všímat si i drobných změn v chování a pohybu vašeho psa. Při podezření na syndrom Cauda Equina je nezbytné navštívit veterináře, který provede důkladné vyšetření.
Které plemeno psů je nejnáchylnější k tomuto syndromu?
Syndrom Cauda Equina se nejčastěji vyskytuje u velkých a středních plemen psů. Největší predispozici mají němečtí ovčáci, u kterých je výskyt až několikanásobně vyšší než u jiných plemen. Často postihuje také belgické ovčáky, labradorské a zlaté retrívry, dobrmany, sibiřské husky a další velká plemena. Vyskytuje se však i u menších plemen, i když méně často. U německých ovčáků se onemocnění typicky objevuje ve středním věku (5-7 let) a častěji postihuje samce než samice.
Jak dlouho trvá zotavení po operaci Cauda Equina syndromu?
Zotavení po chirurgickém zákroku je individuální a závisí na závažnosti případu a celkovém zdravotním stavu psa. Obecně platí, že bezprostředně po operaci je nutná hospitalizace trvající 1-3 dny, během níž je pes pod analgetickou léčbou a případně mu je asistováno při močení. Po propuštění domů následuje období přísného klidového režimu trvající 4-6 týdnů, kdy je pohyb psa výrazně omezen a zaměřen pouze na základní potřeby. Postupné zlepšování stavu lze očekávat v průběhu několika týdnů až měsíců po operaci, přičemž plné zotavení může trvat 3-6 měsíců. Rehabilitace by měla být zahájena již během klidového režimu a pokračovat i po něm pro dosažení optimálních výsledků.
Může BOHEMIA WILD Collagen Powder nahradit léky předepsané veterinářem?
Ne, BOHEMIA WILD Collagen Powder je doplněk stravy a neměl by nahrazovat léky předepsané veterinárním lékařem. Zatímco léky (jako nesteroidní antirevmatika nebo gabapentin) řeší akutní příznaky jako bolest a zánět, kolagenové doplňky působí na strukturální úrovni a podporují dlouhodobou regeneraci tkání. Nejlepších výsledků je dosaženo, když jsou oba přístupy kombinovány jako součást komplexní léčby. BOHEMIA WILD Collagen Powder je cenným doplňkem veterinární péče, který může pomoci zmírnit příznaky, zlepšit pohyblivost a podpořit zdraví kloubů a vazů, ale vždy by měl být používán podle doporučení veterináře a v souladu s celkovým léčebným plánem.
Zdroje
Šulla, I., Balik, V., Horňák, S. and Ledecký, V., 2019. Cauda equina syndrome in dogs-a review. Acta Veterinaria Brno, 87(4), pp.321-330.
Morgan, J.P., Bahr, A., Franti, C.E. and Bailey, C., 1993. Lumbosacral transitional vertebrae as a predisposing cause of cauda equina syndrome in German shepherd dogs: 161 cases (1987-1990). Journal of the American veterinary medical association, 202(11), pp.1877-1882.
Ramirez III, O. and THRALL, D.E., 1998. A review of imaging techniques for canine cauda equina syndrome. Veterinary radiology & ultrasound, 39(4), pp.283-296.